CEA

CEA (Collie Eye Anomaly) anomálie oka koliíJedná se o dědičné onemocnění vyvolávající defekt zadní stěny oční koule (bulbus oculi). Projevuje se již v raném věku psa a je nevyléčitelné. Mezi plemena s častým výskytem této oční choroby patří dlouhosrstá kólie, krátkosrstá kólie, šeltie, australský ovčák a také bohužel border collie.

K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje, kdy jsou také patrné. Tkáně vyvíjejícího se oka mohou být zasaženy poruchou různou měrou, a proto se po narození setkáváme u štěňat s chorobou CEA ve dvou základních formách – střední a těžké.

Střední forma CEA je na oku štěněte patrná už ve věku 5 – 8 týdnů.
Je při ní poškozena vrstva oka označovaná jako cévnatka (chorioidea) uložená mezi světločivou sítnicí (retinou) a vnější ochrannou vrstvou oka, bělimou (sclerou).
Při střední formě choroby CEA bývají krevní kapiláry v cévnatce špatně vyvinuté a může dojít
i k celkovému úbytku pigmentu v cévnatce, dochází k tzv. hypoplazii cévnatky, anglickým termínem Choroidal Hypoplasia (CH). Cévnatka je pak bledá a ztenčená.
Při vyšetření očního pozadí (fundus) pomocí speciálního přístroje, oftalmoskopu, připomíná ztenčení míst cévnatky „okno“, kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy cévy i pod nimi ležící vrstvu bělimu.
Cév je v tomto místě méně a mohou mít abnormální tvar.

Ve věku 3 měsíců psa dojde k zabarvení sítnice a pigment někdy chorobné změny na cévnatce skryje.
Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou. Jejich potomci však mohou zdědit těžkou formou CEA.

Těžká forma CEA postihuje zhruba 25% všech psů s CEA. Poškození oka je na první pohled vážné.
Cévy v cévnatce jsou zkroucené a cévnatka je zprohýbaná. Vyrůstají tu i nové abnormální cévy, které praskají a způsobují krvácení do nitra oka.
U těžké formy je postižen i optický nerv, který odvádí signál ze sítnice oka do mozku a je tedy nezbytný pro vytvoření zrakového vjemu.
Tvoří se tzv. kolobomy (coloboma), kdy chybí část duhovky nebo sítnice, která se později může odchlípit a zasažená sítnice je „slepá“.

Závažnými komplikacemi těžké formy CEA trpí zhruba 5 – 10 % psů postižených touto dědičnou chorobou. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 – 12 týdnů a obvykle postihují obě oči. Mírou a typem postižení se však mohou oči jednoho zvířete lišit. Menší defekty časem překryje pigment a jsou velice obtížně prokazatelné i při odborném vyšetření oka.

Vyhlídky postiženého psa nejsou dobré. Kolobomy a zkroucení cév se sice s časem výrazně nemění, ale krvácení do oka a odchlípení sítnice se s věkem psa spíše zhoršují.
Hlavním příznakem CEA, který stačí sám o sobě k diagnóze této choroby je ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky).Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení CEA.
Další příznaky musí být alespoň dva. Například kolobom a zkroucení cév, kolobom a odchlípení sítnice, či zkroucení cév a hypoplazie cévnatky.
Nitrooční krvácení není typickým příznakem CEA, protože se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob.

Podle celosvětového průzkumu je zhruba 1/3 jedinců plemene border collie genetickým přenašečem CEA.

Od 1.1.2010 je povinnost při žádosti o vystavení krycího listu doložit výsledek genetického vyšetření na CEA s výsledkem NORMAL minimálně u jednoho  z rodičů !!!

Jestliže bude geneticky otestován jeden z rodičů s výsledkem geneticky normální (Normal), štěňata nebudou mít nikdy klinické příznaky CEA, mohou však být přenašeči (Carrier). Ale nemusí být klinicky vyšetřována na CEA.

Možná se ptáte, proč někteří psi trpí středním postižením a někteří těžkou formou CEA, když jsou obě formy tohoto onemocnění způsobeny stejnou mutací jednoho genu.
Může hrát roli podávaná dieta, zátěž psa či jiné faktory jako jsou například infekce nebo úraz? Odborníci zatím nemají žádný důkaz o tom, že by průběh onemocnění ovlivňoval některý z těchto tzv. vnějších faktorů.
Vznik střední nebo těžké formy CEA mohou ovlivňovat ještě jiné geny, které zatím neznáme.

Článek byl převzat z Klubového zpravodaje BORDERHOLIC, číslo 20 – 1/2006
(Border Collie Club Czech Republic).