Revel Bohemia Alké

Debbie    

† 9.9.2010

Narozena	8.5.2004	Číslo zápisu	CMKU/BOC/1014/04
Barva	černobílá, středně dlouhá	Chovnost	chovná, 29.10.2006
Otec	Imai Bohemia Alké	Bonitační kód	0/0 iimbapnsnna / H2
Matka	Roxana vom Skuddenhof	DKK	0/0 25.6.2005
Chovatel	Alexandra Grygarová, Nový Knín	PRA/CEA	neg. 2006, 2009
Váha, výška	17 kg, 48 cm	Gonioskopie	neg. 2009
Výstvay	výborná	DNA testy	CEA,TNS,CL,MDR1 – normal (testována)
Zkoušky	ZVOP	Vrhy	A – Dívčí Dvůr, E, G, H – Hafkins

PLEMENNÁ KNIHA
Debbie se u nás objevila doslova ze dne na den, téměř ve čtyřech letech. Velice rychle si zvykla jak na nás, tak na ostatní členy psí smečky. Nejvíce se však skamarádila s Cleriskou a je velmi pěkné, pozorovat jejich společné dlouhotrvající hry.

Je to fenka s vyrovnanou a sebevědomou povahou, správným temperamentem vlastním border colliím.

Zároveň je velmi společenská a neuvěřitelný mazel. Do té doby, než přišla k nám na statek nikdy neměla možnost pást, tak jsem nepředpokládala nějaký velký zájem. Opak je ale pravdou. Borderka se v ní opravdu nezapře a zvířata doslova hypnotizuje.

Je to úžasná mamina. Byť Betka byla také velmi pečlivá a výborná matka, o Debbie bych mohla říci, že si odchov štěňátek s nadšením užívá, do poslední chvíle o ně starostlivě pečuje, hlídá je, úžasně si s nimi hraje a pomáhá jim poznávat svět.

9. září.2010 jsem se všemi fenkami jela na projížďku na kole naši trasu přes les a zde, asi 2 km od domova se mi Debbie zaběhla. Bohužel se domů nevrátila, nikdo se neozval. Našli jsme jí až 18.1. na kolejích – tehdy jí srazil vlak. Bylo to asi 400 m od našeho statku. Nyní odpočívá na naší zahradě pod javorem…

Krom toho, co jsem o ní napsala výše, byla neúnavný lovec myší, krys a potkanů. Dokázala na ně číhat hodiny… několikrát kvůli nim shodila poskládané nařezané dřevo, dokonce rozhrabala a okousala balík vyskládaných trámů, takže kluci měli co skládat.

Milovala pískáče, nejvíce slepici, s níž v tlamě  dokázala absolvovat i celou procházku. A také se ráda prala s fotbalovým míčem. A stříkající vodu z hadice, tu chtěla zakousnout.

Byla i úžasný gaučový pes, se kterým se nádherně leželo, poněvadž se přitulila, krásně hřála a ležela téměř bez hnutí  – po tomhle se mi bude stýskat asi nejvíce.

Naopak neuměla plavat, vody se bála. V přírodě se ráda začenichala a v tento moment byla jako hluchá, takže jsem ji musela neustále hlídat. Toto se jí pravděpodobně stalo osudné…

Debbinko, i když jsi u nás byla jen tři roky, měli jsme tě moc rádi i přes ty tvé neplechy… měj se tam moc hezky, snad tam také lovíš nějaké myšky. A děkuji za Ginu.

DOKUMENTY

FOTO

Další foto najdete v Galerii